Představ se nám.
Jmenuji se Pavlína Procházková, bydlím v Počenicích, jsem vdaná, mám dvě dcery, 22 a 18 let. Vyučila jsem se prodavačkou, poté si dodělala maturitu. Žijeme v rodinném domku, který je dvougeneračně upraven, s mými rodiči.
Jsi dlouholetou starostkou obce Počenice-Tetětice. Co se Ti v této funkci podařilo?
Tak za deset let se určitě udělal kus práce. Já zrovna nejsem chlubící se typ, můj názor je, že práci by měli hodnotit občané. Ale určitě jsem pyšná na vybudování nových chodníků, veřejného osvětlení, rozhlasu, průtahu obcí, fasády na školce. A spoustu dalších věcí. V poslední době třeba výměna oken a dveří ve smuteční síni na hřbitově v Počenicích a vybudování WC, které tam dlouhodobě chybělo.
Jaké jsou vztahy s ostatními zastupiteli?
V zastupitelstvu se snažíme najít společnou řeč. Je pravdou, že ne vždy se nám to podaří, ale v zásadních věcech se dohodneme. Někdy vznikají třenice, ale to už k této práci patří.
O co hodláš nyní usilovat na kraji v následujícím volebním období, budeš-li zvolena?
Tak témat, o co by se dalo usilovat, je hodně. Ale já třeba vnímám potřebu řešit školství. Dodnes jsem se neztotožnila s názorem, že všechny děti jsou nyní dohromady ve třídách. A určitě to není o tom, že by člověk chtěl vyčleňovat někoho z kolektivu, ale pro dítě, které je slabší a má problémy s udržením pozornosti, je to určitě taky traumatizující a často bývá terčem posměchu. Mám spoustu kamarádek, které pracují ve školství, a když je někdy poslouchám, tak si říkám, jestli je vůbec tohle možné. Dalším tématem by mohly být sociální služby. Na malých obcích stoupá počet přestárlých občanů, kteří celý život prožili na vesnici a nechtějí odcházet do domovů někam mimo. Chtěli by dožít svůj život mezi známými, a to je třeba veliký problém. Vybudování domovů pro seniory a následný provoz je pro obce velmi nákladný. Dále také třeba doprava na kraji pokulhává. Nejsem odborník na dopravu, ale to, co se tam děje tohle volební období, no člověk zírá. Ale takhle bych mohla pokračovat donekonečna.
Já osobně vím, že my tady v Mikroregionu Morkovsko jsme na chvostu Zlínského kraje v podstatě úplně zapomenutí. Sice se snažíme někoho z kraje dostat na naše jednání, oni dorazí, ale výsledky moc vidět nejsou.
Děkujeme za rozhovor.