V sobotu 18. dubna si tyto smutné události jela za všechny připomenout malá tříčlenná delegace OV KSČM Zlín, Česko-ruské společnosti a Levicového klubu žen Amalie Randýskové. Důvodem komorní akce jsou karanténní opatření. Na Ploštině, v Újezdě u Valašských Klobouk, kde jsou pohřbeny oběti ploštinské tragédie, a v Prlově jsme zanechali kytice rudých karafiátů a vzdali úctu těm, kdož se stali obětmi fašistického řádění před 75 lety.
Nikdy nezapomeneme uctít památku hrdinů a obětí druhé světové války. Je velmi podlé, že v dnešní době se najdou lidé, kteří jsou ochotni místo vděku za osvobození překrucovat dějiny a ničit památníky, jak se stalo na Praze 6, kde byl odstraněn památník maršála Koněva. Proti tomuto skutku jsme poslali na adresu Úřadu městské části Praha 6 ostrý protest, na který však dosud nikdo nereagoval.
Koncem března a dubna si připomínají na Valašsku řádění gestapa a trestných oddílů SS a policie v souvislosti s rozvojem partyzánského a odbojového hnutí na jihovýchodní Moravě. To se aktivizovalo v návaznosti na SNP a přechodem partyzánů poručíka Janka Ušiaka a Dajana Bajanoviče Murzina na podzim roku 1944 do prostor Beskyd. Podrobně o tom vypráví kniha autorky Marie Hrošové s názvem Na každém kroku boj (vydaná v roce 2012 právě ve Vsetíně).
Pomoc partyzánům byla Němci tvrdě postihována. Nacisté řádili a na našem obyvatelstvu se dopouštěli krutých zvěrstev, mučení, týrání, upalování, věšení… Tak například v místě zvaném Na Kolibách byly nacisty vypáleny domky Řepkových, na Poborově Holáňových, vypleněny byly usedlosti rodiny Londonových na Končinách, Púčkových a Češků u Hrubé jedle ad. Zatčení probíhalo i začátkem března 1945. Osud uvězněných měl to nejhorší vyvrcholení. Z věznice ve Valašském Meziříčí byla skupina internovaných »malíkovců« (odbojové skupiny Michala Malíka) převezena do Kounicových kolejí v Brně a tam zařazena do posledního transportu politických vězňů do Mauthausenu. Celý transport byl 10. dubna 1945 popraven v plynových komorách.
Ploština a Prlov
Devatenáctého dubna 1945 postihl krutý osud pasekářskou osadu Ploština, která byla spolu s nedalekou Ryliskou od konce roku 1944 centrem partyzánských skupin příslušných k oddílu Petra Buďka. V důsledku zrady konfidentů bylo zastřeleno mnoho zdejších pasekářů a obyvatel. Na Ploštině byli obyvatelé vyhnáni z domů, došlo k jejich drancování a zapalování. Pak byli lidé do hořících domů vháněni a stříleni. Zahynulo devět ploštinských pasekářů, další oběti byly z Vysokého Pole, Tichova, Pozděchova a Lačnova. O jedné z nejdrastičtějších exekucí v protektorátu nám zanechal svědectví jediný náhodou přeživší účastník běsnění SS na Ploštině, Jan Machů z Vysokého Pole. Ten po válce vypovídal do protokolu. Všechny dokumenty jsou uloženy v Muzeu národního památníků Ploština.
Významným střediskem podpory partyzánů vedených Petrem Buďkem byl také Prlov. Koncem války se nacistům bohužel podařilo získat poznatky, které jim pomohly usvědčovat konkrétní lidi ze spolupráce s partyzány. Tak došlo k tomu, že 23. dubna 1945 byla obec Prlov obklíčena. Nacisté obyvatele vyhnali z obydlí, muži si museli lehnout do bláta z rozpaženýma rukama. Poté byli nahnáni do místnosti hostince. Domy byly zapalovány a do nich nacisté hnali lidi, po kterých stříleli.
V Prlově před obecním úřadem stojí památník obětem tohoto fašistického běsnění a i zde jsme se v sobotu zastavili a položili květiny. Nesmíme zapomenout na řádění nacistů a jejich pomahačů na sklonku války. Nesmíme ani zapomenout na ty, kdož v květnových dnech 1945 přinesli i na východní Moravu svobodu – vojáky Rudé armády, příslušníky čs. armádního sboru, vojáky rumunské armády a partyzány.
Josef NESVADBA, Stanislav REMEŠ a Radomír RAFAJA
Fotogalerie
