Část české veřejnosti je znepokojena, co nás čeká po zasedání NATO v Bukurešti. Nelze se divit, protože masáž v médiích je zejména od těch, kdo poslušně poklonkují USA a oslavují oslabení naší národní suverenity po vstupu do NATO před 20 lety, tak silná, až je kontraproduktivní. Připomenu také jedno 20leté výročí a to se týká 4. března, nazval bych ho »Dnem výsměchu americké justice ostatním státům a jejich občanům«. Na tento den připadá osvobozující rozsudek pro pilota Ashbyho a navigátora Schweitzera, kteří zabili 20 lidí v italském Cavalese. Předcházela tomu událost, od které 3. února uplynulo už 21 let a kterou bychom mohli nazvat »Dnem beztrestnosti amerických vojáků za zabíjení cizinců kdekoli ve světě«.
Připomenu těm, kteří rádi připomínají, co se jim hodí a zamlčují pravdu a skutečnosti, které skutečně ovlivňují naše životy, co se tenkrát stalo. Za neštěstí, které stálo život dvacet zcela nevinných lidí, mohl nade vší pochybnost lidský faktor, a sice hrubá nedbalost posádky amerického letounu. Piloti USAFE umístění na letecké základně Aviano porušili jak italské zákony, tak i samotné povolení Itálie. Třetího února se ve 12.20 vrátil na základnu Aviano stroj Grumman EA-6 Prowler z hlídkovací mise nad Bosnou v rámci Operace Rozhodná síla. Dále už konkrétně tento letoun neměl nad Itálií vzlétnout, ale hned na druhý den se vrátit do USA; aby se však americká posádka vyhnula zákazu letu od italských úřadů, předložila jim falešný letový plán týkající se jiného letounu, stíhačky F-16. Ve 14.35 tedy stroj opět odstartoval, a to na nácvik letu v nízkých letových hladinách, ne níže než 305 m – což i tak byla ignorace italských norem. Čtyřčlenná posádka ve složení pilot kpt. Richard J. Ashby (pro něj to byl vůbec první let nad italským terénem, navíc pilotoval po osmiměsíční přestávce), navigátor Joseph Schweitzer, kpt. William Raney a kpt. Chandler Seagraves od počátku letěla riskantně nízko. Navigátor Schweitzer absolvoval svůj poslední let před odchodem do výslužby a za tím účelem si vypůjčil videokameru, aby, jak později přiznal při vyšetřování, natočil, jak nízko nad Alpami létali a mohl se tím pochlubit kamarádům a rodině. Ve 14.50 přeletěli nízké výše a nadměrné rychlosti nad městečkem Dimaro, o pár minut později nad Pellizzanem, v 15.08 pak nad Vezzanem, to již ve výšce pouze kolem 100 m. V 15.13 náhle posádka, podle svých pozdějších slov »šokovaná«, spatřila před sebou kabel – pilot měl pouhou jednu sekundu na rozhodnutí – a ve snaze vyhnout se střetu, pilot Ashby stlačil nos letounu dolů, ovšem kontaktu s nosným lanem lanovky ve výši zhruba 111 m nezabránil. Pravým křídlem ho přetnul, část křídla a SOP byly lanem odříznuty, ale pilotovi se podařilo v pořádku nouzově přistát zpět na základně v Avianu, byť se posádka krátce po kolizi obávala, že se bude muset katapultovat. Lanovková kabinka, právě stoupající vzhůru na horu Alpe Cermis, se z výše cca 80 m zřítila na zem a všichni pasažéři zemřeli. Byli to občané Německa (8 lidí), Belgie (5), Itálie (3), Polska (2), Rakouska (1) a Nizozemska (1).
Posádka odmítla před italským soudem vypovídat a musela být na základě smluv NATO, které, žel, platí i u nás, ponechána pod americkou vojenskou jurisdikcí. Americkými orgány byli sice obviněni původně všichni čtyři letci, ovšem před soudem nakonec stanuli pouze pilot Ashby a navigátor Schweitzer. Oba u vojenského soudu na základně Camp Lejeune v Jacksonville v Severní Karolíně čelili obvinění z neúmyslného zabití a zabití z nedbalosti; porota však uznala argumenty obhajoby, že pilot neměl lanovku zakreslenou na mapě, údajně mu nefungoval výškoměr a prý nevěděl o výškových omezeních letu, a tak byli oba obvinění 4. března 1998 osvobozeni. Z utajené vyšetřovací zprávy se ale o 13 let později ukázalo, že výškoměr fungoval normálně, dále, že italská nařízení o minimální letové výšce a mapy se zakreslenou trasou lanovky byly americkým posádkám letadel předány již v dubnu 1997. Obálky s těmito pokyny a mapami byly nalezeny též v kabině dotyčného letounu – neotevřené.