V dnešní době se populace dožívá čím dál tím většího věku, existuje mnohem větší územní mobilita a mizí mezigenerační koheze a pocit odpovědnosti. Porodnost se zmenšuje a s ní i okruh osob, které by vůbec jako pečující reálně připadaly v úvahu. Navíc se ze všech stran mladé generaci vtlouká jako sociální axiom do hlavy povinnost budovat kariéru a dokud mohou, urvat co jde. Co je kolem, to se neřeší. Část z nich snad ještě do nějaké míry chápe odpovědnost vůči korporaci, jako zaměstnavateli, pro kterého pracují. Odpovědnost vůči vlastní rodině však takříkajíc není IN. A to ani vůči té nejbližší, protože moderní je žít single a jen si užívat, nebo v lepším případě, jak se dřív říkalo, žít spolu „na psí knížku“. Přivést v nesezdaném soužití na svět děti je dnes nejen normální, ale je to považováno i za praktické. Když partner přestane bavit, mnohem snáze se vztah ukončí. Dědečkové a babičky, pokud je vůbec znají, jsou pro nemalou část dnešních mladých lidí zajímaví jen dokud jim poskytují peníze. Pak už jsou jen na obtíž. Tento společenský vývoj vedl k zániku tzv. velkých rodin, a s ním prakticky vymizela péče přesahující rámec po sobě následujících generací. Namísto vnoučat, která by pomáhala dědečkům a babičkám z rodiny, zůstává tak v lepším případě starost o ně na bedrech jejich dětí. Problémem je, že často už jsou sami v seniorském věku a určitou pomoc by v některých případech potřebovali i oni. Místo toho se na ně často obrací jejich vlastní děti, když jim něco nevyjde, nebo které se v důsledku umělého prodlužování mládí a nedostatku osobní zodpovědnosti nedokázali samy pořádně postavit na vlastní nohy, a dožadují se pomoci. Na prostřední generaci tak je vyvíjen tlak z obou stran. Přitom tito lidé mají většinou již sami určité zdravotní problémy a péče o rodiče nad 80 let je pro ně psychicky i fyzicky mimořádně vyčerpávající, o dotírání vlastních dětí raději ani nemluvě. Čím více stárnou, a jsou z toho všeho unavenější, tím více péče musí věnovat svým stárnoucím rodičům. To je situace, která nemá v rámci rodiny za daného společenského klimatu řešení.
Je nepochybné, že společnost bude muset v souvislosti se stárnutím populace řešit především problém sociálního klimatu, jednak protože to odstraní samu příčinu problému, a také proto, že je to nákladově nejefektivnější. To však nepůjde hned a ze dne na den. Budeme-li hovořit o řešení pro přítomnost, nezbývá než konstatovat, že v České republice je velice složité najít zařízení, které by část potřebné péče o nejstarší generaci zajistilo, ať již jednorázově nebo opakovaně. Většina dětí v seniorském věku ani neví, jak například požádat o příspěvek na péči o svého rodiče. Důležité je, aby v tomto narůstajícím negativním trendu pomohl stát, jelikož v následujících desítkách let bude česká populace dále rychle stárnout a třetinu populace budou v podstatě tvořit senioři.
KSČM prosazuje zvýšení kvality poskytování a stabilizaci sociálních služeb a dlouhodobou stabilitu jejich financování. Považuje za potřebné poskytnout krajům a obcím více pravomocí při stanovování potřebnosti těch sociálních služeb, kterých je nedostatek. Považuje rovněž za důležité zvyšovat platy v sociálních službách a domovech pro seniory tak, aby zaměstnání v sociálních službách bylo atraktivnější pro kvalifikovaný personál. V zásadě se dá říci, že jen spokojený sociální pracovník může mít dlouhodobě dost sil k tomu, aby dokázal učinit spokojené klienty, o které pečuje.