J. Kohlíček: Bělehrad

8. 3. 2019

Srbsko je bezesporu klíčovou zemí Balkánu. Podle hodnocení Evropské komise je spolu s Černou Horou premiantem mezi státy vedoucími přístupové rozhovory s EU.

Poslední cesta zahraničního výboru v čele s jeho předsedou proto logicky vedla do Srbska (pro ty, kteří uznávají nezávislost Kosova, do Srbska a Kosova). Pro nás, kteří neuznáváme nezákonné vyhlášení samostatnosti předáky UCK, delegace navštívila Bělehrad a centrální orgány Srbska a jižní provincii země. Ve čtvrtek 28. února se pětičlenná delegace pod vedením Mac Allistera sešla v Bělehradu. Jeden den trvající rozhovory se týkaly současné situace v zemi, pokračování přístupových rozhovorů, práce Svazové skupštiny (tj. místního parlamentu) a samozřejmě i zahraničních věcí a vztahů s Evropskou unií.

 Je zajímavé, že prakticky vůbec nebyla otevřena otázka migrantů. Prvním setkáním bylo ve Skupštině jednání s poslanci, kteří se zabývají zahraničními věcmi i vztahy s Evropskou unií. Z vystoupení přítomných bylo vidět, že vládní koalice má výraznou většinu. Z 250 poslanců jich je 67 opozičních, přičemž 30 sabotuje prakticky veškerou práci. Opoziční poslanci zejména kritizují fakt, že 40 % zákonů je přijímáno ve zrychlené proceduře. To lze přirovnat k přijetí zákona v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou Českého parlamentu. V úterý a ve čtvrtek je prostor vyhrazen otázkám poslanců na ministry. Mapa politických skupin ve Skupštině se poměrně rychle mění a přeskupuje. Přitom 55 % lidí, podle průzkumu veřejného mínění, podporuje vstup do Evropské unie. Podle vyjádření předsedkyně Skupštiny Maji Gojkovičové se snaží opoziční poslanci z tzv. totální opozice pracovat ve výborech a skupinách, ale nechtějí pracovat na plénu.

Setkání s předsedkyní vlády naznačilo, že současný kabinet intenzivně pracuje na domácích úkolech, které vyplývají z přístupových hovorů a postupně předkládá Skupštině předlohy zákonů, zejména v kritizované oblasti vymahatelnosti práva. Členové kabinetu zdůrazňovali ve vystoupeních snahu dále posouvat dopředu přístupové rozhovory. Ministr zahraničních věcí Ivica Dačič sdělil, že Srbsko se bude i nadále zúčastňovat mezinárodních operací pod hlavičkou EU a OSN, ale odmítá zrušit své tradiční blízké vztahy s Ruskou federací. Rozhodně nebude zavádět protiruské sankce.

 V neformální části vystoupení konstatoval, že jeho politickou stranu nechce do svých řad přijmout skupina Socialisté a demokraté a že vše nasvědčuje tomu, že ani u skupiny Evropské lidové strany by nebyli přijati. Tak se asi obrátí na komunisty. K tomu jsem poznamenal, že se jistě k této myšlence vrátíme po volbách do Evropského parlamentu. A zároveň jsem se omluvil za to, že česká vláda při bombardování Jugoslávie dovolila zneužít českého vzdušného prostoru pro přelet bombardérů NATO. Stejnou omluvu jsem předtím přednesl i před vedením Skupštiny. V obou případech byla má slova přijata s uspokojením.

Jadranka Joksimovič rozebrala některé peripetie přístupových rozhovorů s tím, že si současná srbská vláda je vědoma, že celá procedura je během na dlouhou trať a že není v silách této vlády přístupové hovory v celém rozsahu dokončit. Kritika ze strany předsedy zahraničního výboru byla poměrně umírněná a týkala se zejména vymahatelnosti práva. Okrajově se také zmínil o koordinaci zahraniční politiky mezi EU a Srbskem. Bylo zjevné, že otázka Kosova je nadále velmi citlivá a vyjednávání o technických otázkách vztahů Bělehradu a Prištiny je na vnitropolitické scéně opravdu delikátní.

Místní opoziční strany vytvořily blok a jeho představitelé se v prostorách zastupitelského úřadu EU sešli s naší delegací. Boris Tadič i ostatní opoziční předáci nám sdělili své dojmy, ale při setkání nebyl žádný prostor pro diskuzi. Nedostatek času ostatně poznamenal i tiskovou konferenci, která ukončila návštěvu Bělehradu.

Srbská republika má tradičně vřelé sympatie českých obyvatel. Koneckonců byli to právě pracovníci Velvyslanectví Srbska, kteří v době Habsburské monarchie českým zájemcům o cestovní pas dávali tyto doklady a Dr. Eduard Beneš, kterému byl rakouský pas odepřen, přijel studovat do Paříže právě se srbským pasem. Byli to občané Jugoslávie, kteří v době mnichovské krize v počtu více než 50 000 přišli k Českému velvyslanectví v Bělehradu a demonstrativně nabídli pomoc Československu při obraně jeho státní nezávislosti. Tyto historické reminiscence nás jistě zavazují i dnes k podpoře v úsilí suverénního Srbského státu udržet si své významné postavení.

 

Autor: 
Jaromír Kohlíček, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

Fotogalerie